Text Mag. med. vet. Ines Králová,
veterinární lékař

Dnes se vám pokusíme přiblížit a vysvětlit základní pojmy z této velice mladé a dost často opomíjené oblasti medicíny a jak a proč může dojít k otoku nohou u vašeho koně, které potrápí někdy každého chovatele či jezdce.

Historie

Již před Kristem objevili tehdejší učenci velké lymfatické žíly. Hippokrates mluvil o žilách, které vedou bílou krev, Aristoteles mluvil o útvarech, které obsahují bezbarvou vodu, Herophilos psal o žílách, které vychází ze střeva, ale nevedou přes játra. Toto vědění bohužel upadlo na dalších 2000 let v zapomnění. Od roku 1622 se opět objevují v medicíně zmínky o různých lymfatických útvarech a žílách. Až teprve ve 20. století se objevuje nová oblast odbornosti v medicíně – lymfologie. A tu si dnes pokusíme přiblížit a vysvětlit, jak to funguje, když se objeví nálevky, nebo dokonce otoky velké jako sloní noha.

Lymfa neboli míza

Lymfa je bezbarvá vodnatá tekutina, prosakující z krevního oběhu do podkoží. Složením je velice podobná krvi, ale neobsahuje červené krvinky. Míza se po těle nepohybuje v uzavřeném oběhu jako krev, ale začíná slepě v podkoží.

V klidovém stavu se v těle koně tvoří pouze malé množství lymfy, přibližně pět až deset litrů za den. Při zvýšené zátěži, například při sportu, se vytvoří až dvacet pět litrů lymfy.

Lymfatický systém

Lymfatický systém zahrnuje všechny lymfatické cesty a mízní uzliny, které má kůň v těle. Patří sem i lymfatické orgány, jako je slezina a brzlík. Oproti člověku, který má v těle pouhých 600 mízních uzlin, jich koně mají až 8000.

Mízní systém má spoustu důležitých a nepostradatelných funkcí, bez kterých by se neobešel imunitní systém ani celé tělo koně.

Hlavní funkcí celého systému je takzvaná drenáž neboli odvod přebytečné tekutiny z podkoží zpátky do krevního oběhu. Jak už jsem zmínila, jedná se o jednosměrný „potrubní“ systém, kdy je vytvořená míza stahována z těla zpět do krevního oběhu. Musíme si tedy představit podkoží skládající se z buňek, křižované velkým množství malých krevních žilek, ze kterých pod tlakem prosakuje míza. Mezi buňkami jsou propletené i mízní žilky jako chapadlachobotnice, nasávají prosáklou tekutinu a odvádějí ji pryč, aby se zde nehromadila. Postupně cestou k srdci se tyto nejmenší mízní žilky zvětšují až do dobře viditelných mízních žil a velkých mízovodů a ústí zpět do krevního oběhu v místě, kde se sbíhají vnitřní a vnější hrdelní žíla. (viz obrázek vpravo)

Další funkcí mízního oběhu je nepostradatelná imunologická a obranná podpora celého těla. Při tvorbě mízní tekutiny prosakují do podkoží mikroorganismy, jako jsou bakterie, viry a plísně, které společně s tekutinou putují mízním „potrubním“ systémem do mízních uzlin, kde se míza čistí. Mízní uzliny můžeme na některých místech nahmatat pod kůží u každého jedince. Pokud taková uzlina pracuje a zbavuje tělo škodlivin, dokáže zvětšit svou velikost i několikanásobně a z malé mízní uzliny, která má tvar a velikost malé fazolky, se zvětší na velikost vlašského ořechu nebo větší.

Nedílnou funkcí lymfatického systému je udržování stálého množství tekutin ve všech systémech v těle a udržování stálého objemu tekutin v mezibuněčném prostoru.

Práce mízního oběhu

Míza, na rozdíl od krve, není tělem pumpována pomocí srdce. Mízní žíly mají vlastní srdíčka uložená ve stěnách mízních žil. Tato srdíčka pracují jako pumpy pravidelnými neúnavnými pohyby. Jedná se o pasivní pohyb tekutiny směrem k srdci. Posunu tekutiny směrem nahoru pomáhají aktivně velké svaly na nohou koně. Svaly se na koňských nohou ale nacházejí až v horní části. V dolní části nohou jsou pouze šlachy, které nedokážou s pumpováním pomoct.

Proto má lymfatický systém vlastní velice chytrou funkci, jak bojovat s hromaděním tekutiny na nohou koně, která se nazývá „funkce pojistného ventilu“. Pokud dojde k hromadění tekutiny v podkoží, například pokud kůň stojí v boxu a nemá možnost se aktivně hýbat ve výběhu nebo pod sedlem, systém se odblokuje a zvládne pobrat více mízy/ tekutiny. Pokud by „funkce pojistného ventilu“ neexistovala, nadbytečná tekutina by zůstávala v mezibuňěčném prostoru a nohy by byly pořád oteklé. Pokud dojde k narušení systému například chirurgickou ránou nebo zraněním, naruší se velice křehký systém mízních žilek a tyto ztrácejí všechny výše popsané funkce, tekutinu pak nelze odvádět pryč z poškozených míst. Pokud se tento stav neřeší, může to vést až ke vzniku egmón nebo dokonce sloních nohou.

K tomu, aby mohla tekutina vniknout do již zmíněných chapadel mezi buňkami, je zapotřebí proměnlivého tlaku uvnitř chapadýlek. Při každém stahu svalu dochází ke snížení a zvýšení tlaku. Můžeme si to představit jako když mačkáme a uvolňujeme mycí houbu pod vodou. Když stlačenou houbu pustíme, zase se naplní. Každé takové naplnění chapadel vytlačí tekutinu směrem nahoru.

Pokud z nějakého důvodu systém plnění a posunu tekutiny selže a začne docházet k otokům končetin, můžeme koni pomoct podporou mízního oběhu lymfatickou masáží nebo bandážováním končetin, buď pomocí běžných zateplovacích, nebo k tomu speciálně upravených bandáží, jejichž možnosti a využití vám přiblížíme v dalším článku.

Pozn. redakce: Původní odborný článek byl při editaci zjednodušen pro potřeby laické veřejnosti.